Toužíme po úspěchu. Možná ne od narození, ale začneme po něm toužit velmi brzy. Je to v nás? A nebo nás to někdo naučil? Mít jedničky. To je cíl. Ale kam se ztratilo opravdové vědění?

Výsledky. Jasné a měřitelné. To je přesně to, co se od nás očekává a co se po nás chce. Mít „odfajfkováno“. Mít splněno. A ne ledajak. Čím dál tím častěji je to o opravdu kvalitních výsledcích. Měřitelná kritéria našich vědomostí. Známky. Nejlépe samé jedničky, nebo pokud se jedná o západní typ hodnocení, tak samá A-čka. Proč ne. Ale…

Získat vědomosti je jistě užitečné. Ale opravdu něčemu rozumět, něco chápat, je často mimo naše zorné pole. Zaměříme se na sběr informací a následně na prověřování jednotlivých znalostí a vědomostí, ale zapomeneme na další faktory. Zapomeneme na kreativitu, vlastní myšlenku, spojování věcí do celků, úvahu, selektivitu a kritičnost. Jen přijímáme.

Moderní doba nabízí v podstatě neomezený přístup k informacím. Pokud chcete něco vědět, nabízí se obrovské množství nástrojů, které můžete využít k tomu, abyste to zjistili. Současně také vzrůstá požadavek na informovanost jedince. Měli bychom zkrátka být takové chodící databanky. Alespoň tak to zatím vypadá. Téměř, jako by se nás naše školské systémy snažili přesvědčit, abychom ten procesor, který máme v hlavě, pěkně naplnili informacemi.

Pokud zůstaneme u počítačové metafory, tak každý dobrý program se skládá z informací a pak také z cest, jak tyto informace nalézt, vyhodnotit a použít. Prostě z takového manuálu, jak s informacemi pracovat. A to je právě onen chybějící článek. Stále ještě nás nikdo neučí, jak s informacemi pracovat. Jak si vybrat to, co je doopravdy důležité, jak to využít. Jak bychom se mohli my sami rozvíjet a projevovat jako originální lidské bytosti právě díky těmto informací.

Požadavek zní, abychom všichni unifikovaně věděli stejné informace a byli schopni předvést jejich znalost. Hlavně se neodlišovat. Nevystupovat z řady. Ale sebeprosazení je přeci jedna ze základních hodnot, které člověk má. Je nutné a velmi žádoucí. Je hnáno touhou a radostí ze života. A pokud máme zůstat schovaní v davu, nemáme mnoho možností pro sebeprosazení. A s tím umírá i touha po poznání. Proč experimentovat, bádat a zkoumat, když nám bude vše nabídnuto a předžvýkáno? Proč se snažit, když to není žádoucí? A tak jsme sice vzdělaní a informovaní, ale tak nějak bez zájmu.

V dnešní době informací a možností se nám ztratila touha po poznání. Touha po porozumění. Radost ze zkoumání a zkoušení nového. Lačnost po informacích, které nás baví a zajímají, prostě jen tak.

Co kdybyste se na chvíli v mysli vrátili do dětství. Do doby, kdy svět byl jedna velká záhada, a vy jste zkoumali a zkoušeli. Staňte se znovu malými zvědavými dětmi. Alespoň na chvíli. A vychutnejte si tu radost z objevování. Všichni jsme tuto dovednost měli a stále ještě někde v nás dřímá. Probuďte ji.